P
Výjezd z Prahy hl. nádraží směr Šumperk, pak do Desné, tam neni prý žádná hospoda, tak menší změna plánu,
vystupujem o stanici dřív v Loučné nad Desnou. Po cestě do šumperka narvanej vlak k prasknutí, sedíme na konci vlaku v chodbyčce. Sedm
statečných Car, Kachna, Tuleň, Macek, Gibon, Dan-moo, Jana a dva psi. Vesele sme si povídali, což se nelíbilo
jednomu pasažérovi, měl pocit hluku a stěžoval si na nás. V zapařeném vlaku jsme byli nuceni vypít téměř všechny alko zásoby. přidala se
i slečna Jitka, jedoucí na Moravu. pije s náma a ptá se zda spíme "Na divoko".
V Šumperku se nalodili při přestupu
Dawíd, Slon. Druhý jmenovaný byl již silně naložen. A byl vykázán z nádraží než pojede vlak. Nic méně sme se hned po rozjetí
potkali s milou paní průvodčí. Ihned nám zakázala pít, měli jsme zbytek vína v pet flašce a pak jednu flašku v báglu. Měla asi špatnej den. Asi po půl
hodině, co jsme si dali každej loka, zastavila vlak a zavolala motorizovanou jednotku VB. Chvíli sme snima pokecali, Slon
se snažil volat advokátovi, Gibon vše zapisoval a žádal si iniciáli dotyčné osoby a Car slíbil, že už poslední flašku nevypijem. Na konec
se jelo dál, Car samosebou dával teda alespoň ochutnat spolu cestujícím ,jež byli povětšinou mladí, jedoucí na diskotéku. Ti nám též poradili vystoupit dříve,
než až na konečný, neb tam "chcípl pes". Zde nás již čekali přátelé v uniformách jež opět hodná paní průvodčí zavolala. Chvíli sme ještě pokecali a nechali se
odvést do hospody, tam již bylo zavřeno, ale přes ulici byla další hospoda Tipsport a vní velice vřelí majitel. Pijeme, lejeme a za pouštění punk hudby pogujeme
kde se dá. Až si poprvé za existence hospody přišel stěžovat soused. Nejvíc řádí Jana. Kachna a Marcelka o moc nezaostávají. Kol třetí se postupně sunem spát. Tedy
nejpve pár panáků s výčepním. Brr
SRáno. Ajaj. Tak nejprve, Jany slintající fousek spal u hospody a čekal na ni celou noc. Vesměs jsme spali u plotu, všichni pohromadě, až na Janu a Dawída,
ty někde na statku pod traktorem u koní. Celkem brzy přijíždí bus, první aktivní holky ho zastavují a řidič čeká ... a čeká ... Čeká dlouho, neb Car
poblit vůbec nespěchá, za ním další opozdilci Dawíd a Jana se psama. Když už to vypadá na odjezd, v dáli se vylupuje Dan-moo a jeho super rychlá chůze.
Řidič vydržel, Jana se mu ihned po rozjezdu odvděčila blivancem. Od této chvíle nemá Tuleň ráda lovecký salám. Všem je zle.
Na Červenohorském sedle vystupujem, Car hlídá batohy a ostatní jdou k chatám pro turistické známky. Pak sme se vydáváme směrem na Švýcárnu, zde
pauza na oběd. Někdo opatrně dává polévku, někdo radši nic. Car svůj oběd po deseti minutách vyblil. Vyrážíme dál na Praděd. Dawíd je
nejaktivnější a nejrychlejší. Na vrchu jdem do restaurace, holky jdou na vyhlídku do věže. Kluci popíjejí a léčí se. Zde také začíná
Kakáč svou éru. Vždy když už jsme na odchodu, máme batohy na zádech a odcházíme, upadne Danovi batoh a zmizí kam si sráti. Tak sme ho přejmenovali
na Kakáče. Vyrážíme dál směren na Ovčárnu, u chaty Bobrovka se zase ztrácí Kaky, tak pauzujeme. Slon s Carem toho využijí a skáknou do chaty na jedno.
Jaké je jejich překvapení, když výčepní chce za dvě píva dvě koruny.
Maj tu akci, jakékoli pivo za jednu korunu, což se nám velice líbí. Holky remcali, chtěli jít dál, něvěřili, že je o pravda. Slon jim oznámil, že dneska platí,
takže za chvíli už všichni toužebně očekávali obsluhu s pivkama. Nazdraví, cíl dnešní cesty. Slon měl na účtu 30,-, úplně šílený. Na závěr večera dostal ještě
nápad, že objedná na spaní padesát piv. Ještě že si to rozmyslel. Před spaním se Jana rozhodla ubytovat, tak si nechala vzbudit personál, a pak si to
rozmyslela. Nakonec sme šli spát za chatu do křovin a stromů. V noci celkem pršelo, spali sme pod stromy, tak bylo vše v pohodě, až na Marcelku, ta měla
vše mokré.
NPo raním probuzení jsme dali jedno vyprošťovací, již za 19,-, což také není špatné. Zvali nás zas na večer, že prej maj akci "pívo za korunu". Ale to
už by nám u holek asi neprošlo. Takže po Kakáčově akci vyrážíme na Ovčárnu, na koláč a pívo. Kachna zas baští langoše. Pak následuje krásná procházka krásným údolím Bílé
Opavy, po lávkách, kamenech a vodou. Došli sme do Karlovi Studánky, zde je jen menší pauza v kiosku pod vodopádem, a hned jdem dál do Malé Morávky, aby
Dawíd stihl bus domu. Po cestě dáváme liquére Praděd a po patnácti metrech ještě pivo krasličáka (maj ale jen červený), to navíc hrozně pění, a tak čekáme a čekáme.
Když jsme se dočkali, rychne to polknem a ženem dohnat uprchlíky. Doháníme je až v Morávce, měli sme zas Kakyho pauzu, v pensionu "Pod Kapličkou". Zde mají
zelený pívo, husičky, jehňátka, kačenky nadívané atd. No prostě pohodička a mňamka. Když nás paní hostinská pohostila panáky, a my ještě po
54.sjezdu
Vitalu dali digestoř, začlo bejt veselo. Takže nesměl chybět velikonoční PIPI cocktajl, což obdivuje zdejší kuchař a nabádá nás do pití jeho speciality
rumu s octem, do toho si ale nikdo netroufl. Velice rádi nám ještě ukazují kde si ustlat, když jsou hlášený na noc bouřky a dávají nám na cestu flašku
hruškovice.Tu zvládáme ještě při odchodu, s ostatními v hospodě. Gibi mizí před hruškou nenápadně ven a sleduje bumbání z poza okna. Spíme na stráni za penzionem.
PRáno v 8:00 budíček, blíží se déšť, Jana a Kakáč jdou budit výčepní. Naštěstí neúspěšně. Začíná brutální průtrž,
tak usedáme na terase. Padaj kroupy. Kol devátý stále zavřeno, vyčasilo se a tak vyrážíme níž "Na rychtu, zde je ale velmi draho.Tak dáme přesun a lehký nenápadný drink.
U zastávky sedí Gibon a Tuleň v restauraci Bela, kam se přesunuli na jídlo. Zde bylo vynikající. Jen tak tak stačíme dopít zelené pivko a zaplatit. Jede nám bus.
|
